Takový velkochov králíků, a teď nemluvím o chovu čítajícím desítky nebo stovky králíků, nýbrž tisíce, se dá rozčlenit na dvě části. První je část chovná, druhá výkrmová. Většinou se jedná o uzavřenou budovu, kam nepronikne denní světlo. Je uměle odvětrávána, a pokud zrovna funguje klimatizace, je i za horkých dnů klimatizována.
V chovné části najdete stovky králic s mláďaty. Jedná se většinou o speciálně k tomuto účelu vyšlechtěné samice, které mohou mít ve vrhu až dvanáct králíčat. Někdy chovatel nahrazuje uhynulé králice kvůli ušetření nákladů za nakup nových králicemi z výkrmové části, avšak ty už mívají menší početnost vrhů, což samozřejmě snižuje zisky. Nicméně smysl života takové králičí matky je stále stejný – přivádět na svět co nejvíce potomků pro výkrmovou část.
Poprvé bývá králice oplodněna králíkem, mnohdy ale kvůli ušetření za chov chovných samců inseminací (umělým oplodněním), ve třetím až čtvrtém měsíci života, při dosažení živé hmotnosti cca tří kilogramů. Aby králice zabřezla, dostane dva dny předem hormonální preparát, který zvyšuje pravděpodobnost úspěšného oplození v tak nízkém věku. V případě, že králice nezabřezne, bývá zpravidla hned vyřazena z chovu a nahrazena jinou. Po porodu ve speciální malé kleci s kotištěm jsou starostlivé matce ponechána mláďata čtyři týdny, přičemž hned týden po porodu je králice oplodněna znovu. Díky tomu týden po odstavení mláďat králice porodí další vrh a vše jede nanovo. Tak se to bude opakovat tak dlouho, dokud králice doslova nepadne vyčerpáním, nebo její výkonnost neklesne natolik, aby byla nahrazena králicí jinou. To zpravidla trvá jeden rok.
Králíčata jsou čtyři týdny po narození přesunuta do výkrmové části, kde stráví zbytek svého utrápeného života. Umístěna bývají buď jako celý vrh do jedné klece, nebo po jednom do takzvaných moderních bateriových klecí. V obou případech se však novým nájemníkům nedostává volného místa. Zatímco v kelci pro celý vrh se sotva králíci hnou, v boxu bateriové klece se králík sotva natáhne a otočí. Životní prostor králíků ve výkrmu bývá zpravidla cca 0,1 m². To má za následek vysokou úmrtnost, ať už zapříčiněnou nedostatkem pohybu, tak i stresem z přeplněných klecí. Dno klecí je navíc tvořeno ocelovým roštem, který je pro králičí tlapky bez polštářků naprosto nevyhovující. Hlavní je, že pro lidi je snazší uklízení a odpadá spotřeba podestýlky. Králíci z takovýchto klecí pak ale velmi často trpí bolestivými otlačeninami, což jim zrovna na zdraví nepřidá. Intenzivní výkrm nepřežije téměř 20% králíků.
V takové malé kleci, kde se králík nemůže nijak proběhnout, nebo alespoň pořádně protáhnout, stráví králíci přibližně dva měsíce. Díky výkrmu speciálními granulemi pro rychlý růst svaloviny a bez možnosti pro králíky tak potřebného a žádaného pohybu, dojde k dosažení jateční váhy zhruba ve třetím měsíci života. Podotýkám, že králík se dožívá osmi až deseti let! Pro tyto nešťastníky však končí život už ve čtvrt roku.